Po vyčerpávající zimě a jaru mám teď po celé léto období šicího klidu. Mívám to tak skoro každý rok po výstavě, nějak se mi v horku nechce nořit do látek a vatelínu. Z letargie mě však poměrně náhle a intenzivně probral starší příspěvek na Jamalčině blogu, kde se Jana Malaníková zamýšlí o šicím stylu zvaném Improve. Velký dík za článek!

Už jsem se několikrát příležitostně zmiňovala, že šití podle přesných návodů, postupů a šablon není úplně šálek mého čaje. Pokud pro mě má být šití radostí tak se nemůžu nutit do matematicky přesných, opakujících se úkonů. Mé technické já mě přitom vede k tomu práci neodbýt a mít hezký pocit z řemeslně dobře odvedeného díla. Cestou pokusů a omylů jsem se dopracovala až k hodně zjednodušenému stylu, který Jana nazývá Improve, já ho znám také pod pojmem Free Form Patchwork.

Aniž bych tušila tak mé první setkání s ním bylo při prohlížení knížky autorek Renaty Bažantové a Ivy Proškové „Patchwork“ někdy v šerém dávnověku. Na konci kapitoly o klasických blocích byl obrázek Renatina černobílého polštáře s poznámkou, že šít lze prakticky svobodně, jen na základě jednoduché skici a z materiálů, na které má dotyčná patchworkářka zrovna náladu. Může se jednat jak o zbytky, tak i o velmi pečlivě volené různorodé materiály. Kdybych tenkrát tušila jak moc mě tenhle obrázek ovlivní! Důkazem může být, že si z celé velmi dobré knihy dodnes přesně pamatuju zrovna (a hlavně) tuhle stránku.

Jak šel čas tak jsem se postupně a nenápadně propracovala k improvizačnímu stylu sešívání topu a dnes mi to přijde jako naprostá automatika. Většinou jej používám na kompletaci podkladu pro artquiltové řádění, lze jej vystopovat snad u všech mých quiltů z posledních let (pokud tedy nebyly vytvořeny z celistvého plátna aplikací a malbou jako whole cloth quilt). Není to tedy úplně klasický styl Improve, nicméně k němu má myslím o hodně blíže než k sestavováním přesných rozměrů bloků do celku.

Jaké jsou výhody improvizačního sešívání? Především nejste otrokem velikosti látky a nikdy se nestane, že by vám konkrétní látka došla. (Kdo nezná zoufalství, kdy zíráte na poslední osmicentimetrový klůcek a snažíte se z něj sugescí vyrobit kus čtvrtmetrový?) Tady prostě přiříznete kousek jiné látky a v klidu ji zapracujete mezi ostatní.               
Při základních znalostech kompozice snadno docílíte směru, kudy se má oko pozorovatele na quilt dívat. Toto je dobré vědět hlavně při tvorbě artquiltových záležitostí, ale znát pravidla kompozice se neztratí nikdy a u patchworku se dříve nebo později mohou znalosti hodit.        
Pokud nejste příznivcem artové divočiny a jednoznačně fandíte teamu klasiček a poctivých patchworkových bloků tak i tady lze free formu s úspěchem využít. Znáte patchworkovou deku s názvem Gypsy Wife Quilt? Nikdy jsem si neuvědomila proč se mi zrovna tenhle quilt tolik líbí. Jistě, jedná se o přesně popsanou deku s obsažným návodem, ale pokud si odmyslíme tento přesný postup, tak v podstatě jde o volně rozhozené různorodé klasické bloky všech možných velikostí! Na skutečnou GWQ bych si nikdy netroufla, ale zkusila jsem podobně zpracovat bloky z jednoho letitého swapu a překvapivě se z toho vylíhla nestandardní klasická deka. Jen bylo potřeba došít jeden velký a mnoho mrňavých bloků pro zachování různorodosti a rozhodit je mezi svislé pruhy látek. (Prošití jsem pak nechala na Monice Voříšek Vágnerové, mně samotné se mi do tak velké klasiky nechtělo.) Co tedy zkusit spojit jinde nevyužitelné patchworkové bloky originálním způsobem? Tady platí jen jediné pravidlo – nepřeplácat barvy, pokud tedy barevný mišmaš není vaším cílem.

Já sama jsem poměrně nedochůdče co se samotného Improve týká, šiju většinou z ne úplně malých dílů, Jamalka má v tomto oboru rozhodně mnohonásobně víc odšito, ale pokusím se vysvětlit jak na věc. Jednoduše lze říci, že čím menší dílky tím větší jsou nároky na zkušenost patchworkářky. Pokud však ovládáte šití volných křivek a spojování dílů pomocí nedošitých švů (např. u vzoru Arabic Lattice) tak máte prakticky vyhráno. Pro začátek je fajn udělat si menší skicu, kde si předem rozvrhnete umístění nejnápadnějších a největších látek. Poté stačí na design wall (nebo na zemi, jak to dělám u větších ploch já) rozprostřít nejdřív ony větší a určující látky, poté je doplnit nahrubo menšími kousky tak, aby vše ladilo oku a byl zaplněn celý povrch, a nakonec je po částech začít postupně sešívat. Nejdříve malé s malými po celé ploše, postupně přibírat větší kusy. Kde něco chybí tak prostě přiřízneme a přišijeme kousek do potřebné velikosti a jede se dál. Zdá-li se nám plocha nějakého dílu rušivě velká, tak jej v průběhu šití prořízneme a rozčleníme něčím kontrastnějším. Všechno postupně sešívám jakoby v sekcích a hlavně poctivě žehlím, aby se nikde nic neboulilo. Volné křivky využívám podle nálady, nedošité švy většinou přijdou na řadu až při spojování oněch větších sekcí, ale odvíjí se to od velikosti dílků a složitosti sešívání.

Možná se může zdát podobný styl šití jako zmatečný a náročný na přemýšlení, ale pro mě je to naopak naprostá volnost bez nervů kde při práci nehrozí nuda.

Dejte svobodu centimetrům, zkuste Improve!

Obrázky v koláži:

Stará dáma s motýly (2013)

Rejnoci (2014)

Struska (2013)

Noční hvězdná obloha (2022)

A Tribute to D. M. (2016)

Pocta Benediktu Rejtovi (2020)